PARSIFALKY

Dokumentární divadelní instalace o útěcích z domova, nefunkční rodině a ústavní výchově.

Dílo volně navazuje na předchozí části projektu 109/2002 (Parsifalové, Parsifalové II), které vznikly v letech 2024 a 2025 a rozvíjí spolupráci režisérky Apoleny Vanišové s klienty zařízení pro výkon ústavní výchovy. Ke skupině chlapců se připojují dospělé ženy se zkušeností s pobytem ve výchovném ústavu. Příběh o Parsifalovi tak získává ženský rozměr a dospělou životní zkušenost. Setkání generací u jednoho stolu přináší témata útěků z domova, nefunkčních rodinných vazeb i ambicí, které narazily na systém. Co se stane s dětskými sny po opuštění ústavních zdí a jak těžké je v noci prostě odejít?

"Když jsem poprvé utekla z domu, bylo mi asi sedm. Bála jsem se jít domů, že dostanu zase nařezáno. Utekla jsem k babičce a myslela si, že tam budu moct zůstat. Jak jsem utekla jednou, už jsem pak utíkala pořád. A pak nastal zlom. Máma mě zmlátila tak, že se ve mě něco zlomilo. A já začala věci dělat jinak." (Lucie)

"V Počátkách jsem skončila devátou třídu skoro s vyznamenáním. Ambice velké, fotografická škola, grafika. Hrozně mě to bavilo. Po škole domů, učit se, skvělé známky… ale babičce a dědovi se to stejně nelíbilo a už jsem jen poslouchala, že bych se měla vrátit zpátky do Počátek, do pasťáku. Tak jsem si řekla: 'Tyjo, už je na čase vzít život trošku do svých rukou.' V noci jsem se sbalila a odešla z domova." (Sofie)

Koncept a realizace: Apolena Vanišová
Vizuální spolupráce: Johana Střížková
Technické zabezpečení: Tomáš Mládek a Petr Zábrodský
Pedagogická spolupráce: Bohdana Košťálová
Učinkují: David, Jakub, Jan, Lucie, Milan, Nicolas, Patrik a Sofie
Producent: Ewa Zembok, produkční platforma Rekultur

Projekt vznikl v koprodukci s Krajinou přílivu z.s. a festivalem ...příští vlna / next wave... za podpory hl. m. Praha, Ministersva kultury ČR a Státního fondu kultury ČR.

PARSIFALKY jsou třetím veřejným výstupem dlouhodobého projektu 109/2002.

Podstatou projektu je tvůrčí setkání klientů českých výchovných ústavů a divadelních profesionálů. Ti spolu v rámci série workshopů vedou dialog a připravují pravidelné veřejné prezentace. Práce s klienty výchovných ústavů má kulturní a terapeutický charakter, vede k podpoře rozvoje stávajících zájmů účastníků, rozšiřuje možnosti jejich kulturních aktivit a podporuje je v přípravě na běžný život po opuštění ústavu.
V rámci workshopů lektoři využívají metodu Developmental Transformation/DVT, která zahrnuje divadelní prostředky a postupy jako je improvizace, interpretace, vstupování do rolí a simulace. Ty rozvíjejí schopnosti prožívání, sdílení a sdělování vlastních prožitků a pocitů. Formou těchto divadelních postupů se účastníci učí plně vnímat, zažívat a následovně vyjadřovat své zážitky v bezpečném prostředí. Zaměřujeme se na zkušenosti, které provázejí proces tvorby a učíme se je reflektovat a případně sdílet ve skupině.

Účastníci projektu také pravidelně navštěvují vybraná divadelní představení a výstavy, aby se seznámili se současnou uměleckou tvorbou, mohli jí společně reflektovat a třeba se jí i nechat inspirovat. Spolupráci jsme zatím navázali s Kunsthalle Praha, Centrem současného umění DOX, Národním divadlem a divadlem NoD.