JAK NAKRMIT DIKTÁTORA
ČÁST DRUHÁ: POL POT
ČÁST DRUHÁ: POL POT
work in progress
15. 5. 2026 (19:30)
Synagoga na Palmovce, Ludmilina 601/4, Praha 8, 18000
"Když jsem se poprvé setkala s bratrem Pol Potem, nezmohla jsem se na slovo. Seděla jsem v jeho bambusové chýši uprostřed džungle a dívala se na něj. Hlavou se mi honilo: takový pěkný mužský!"
Rozesmátá Yong Moeun, strážkyně jídelníčku jednoho z největších masových vrahů historie, se v mystické atmosféře kambodžské džungle nesetkává s monstrem, ale s mužným bohem Pol Potem, který bojuje za lepší zítřky. Francouzské věty o marxismu, výbuchy amerických bomb a hrůzostrašné výkřiky milionů umučených kambodžanů pronikají do malarického snu o dokonalé společnosti, která nepotřebuje peníze ani život v moderních městech.
Na ohýnku v tiché bambusové chýši v jednom hrnci bublají nesourodé ingredience postkoloniálního světa, velké politické utopie s osobními ambicemi a hlubokým lidským citem.
Za smíchem Yong Moeun, žárlivou snahou být tou nejlepší kuchařkou a neutuchající fascinací vůdcem se ukrývá mechanismus, jakým se rodí absolutní loajalita. Je opravdu možné bezmezně milovat člověka a zároveň přehlížet krev milionů mrtvých na jeho rukách?
"Řadu let jsem se mohla každý den dívat, jak se směje, a poslouchat, jak žertuje. Mohla jsem pro něho vařit. To je opravdu hodně. Ptáš se, jestli jsem ho milovala. Po tom všem, co jsi ode mě slyšel, si odpověz sám: copak bylo možné ho nemilovat?"
Realizační tým:
Ewa Zembok, Matouš Danzer, Jana Hauskrechtová, Markéta Ptáčníková, Václav Marhold
KAMBODŽSKÉ MENU - SVĚDECTVÍ PŘEŽIVŠÍCH
"Když jsem se poprvé setkala s bratrem Pol Potem, nezmohla jsem se na slovo. Seděla jsem v jeho bambusové chýši uprostřed džungle a dívala se na něj. Hlavou se mi honilo: takový pěkný mužský!"
Rozesmátá Yong Moeun, strážkyně jídelníčku jednoho z největších masových vrahů historie, se v mystické atmosféře kambodžské džungle nesetkává s monstrem, ale s mužným bohem Pol Potem, který bojuje za lepší zítřky. Francouzské věty o marxismu, výbuchy amerických bomb a hrůzostrašné výkřiky milionů umučených kambodžanů pronikají do malarického snu o dokonalé společnosti, která nepotřebuje peníze ani život v moderních městech.
Na ohýnku v tiché bambusové chýši v jednom hrnci bublají nesourodé ingredience postkoloniálního světa, velké politické utopie s osobními ambicemi a hlubokým lidským citem.
Za smíchem Yong Moeun, žárlivou snahou být tou nejlepší kuchařkou a neutuchající fascinací vůdcem se ukrývá mechanismus, jakým se rodí absolutní loajalita. Je opravdu možné bezmezně milovat člověka a zároveň přehlížet krev milionů mrtvých na jeho rukách?
"Řadu let jsem se mohla každý den dívat, jak se směje, a poslouchat, jak žertuje. Mohla jsem pro něho vařit. To je opravdu hodně. Ptáš se, jestli jsem ho milovala. Po tom všem, co jsi ode mě slyšel, si odpověz sám: copak bylo možné ho nemilovat?"